Učitel VS. lektor
-> Učitel je nutnou autoritou, lektor nikoliv.
Dokud je respektován, je zde, aby sloužil studentovi, jak jen je to v jeho silách.
-> Učitel učí, lektor zprostředkovává.
Usnadňuje, motivuje, povzbuzuje, ukazuje, jemně opravuje, naviguje.
-> Učitel vychovává, lektor nikoliv.
Maximálně jemně popostrčí.
-> Z učitele nadšení postupně vyprchává, v lektorovi se postupně probouzí nebo končí.
Má i jiné alternativy.
-> Učitel se zřídka stává důvěrníkem, lektor je jím od prvního emailu.
Je to jeho práce.
-> Učitel je tu pro skupinu, lektor je tu pro jednotlivce.
Věnuje mu přípravu a 60 minut hodiny.
-> Učitel je svázán mnoha regulemi, lektor nikoliv.
Řídí se srdcem, rozumem a vlastními hodnotami.
-> Učitel je zodpovědný za vzdělání žáka, lektor nikoliv.
Jeho zodpovědností je probudit ve studentovi uvědomění, že vše je zcela v jeho rukách.
-> Učitel by chybovat neměl, lektor chybami ukazuje, že jsou v pořádku.
Není neomylný, vševědoucí ani nedisponuje celoživotními zkušenostmi, a tím je studentovi mnohem blíže.
-> Vztah učitel-žák je daný od dob starověkých, vztah lektor-student je zcela individuální.
Student je zcela respektován jako bratr/sestra, syn/dcera, otec/matka či prarodič ve vztahu k lektorovi.
-> Učitel je 'vyučen', lektor je samouk.
Ať už absolvoval 10 kurzů lektorství či nikoliv, učí se praxí a učí se rád.
-> Učitel se snaží o ticho, lektor se snaží o reakce.
A udělá opravdu vše, co ho v danou chvíli napadne, abyste zareagovali.
-> Učitel dbá na disciplínu, lektor dbá na studentův pokrok.
Úkoly si podruhé 'vynucuje' jen pokud potřebuje, abyste je udělali kvůli posunu, ne 'z principu' a proto, že 'to mi tady dělat nebudete'.
-> Učitel si rodičům na žáka stěžuje, lektor by to nikdy neudělal.
Už proto, že je to neetické a více než to shazuje dítě v očích rodiče to spíše shazuje učitele v očích obou.
-> Učitel opravuje chyby, lektor na nich staví.
Není totiž nic osobnějšího než chyby, které student dělá.
-> Učitel jedince hodnotí, lektor v něm neustále hledá pozitiva.
Na hledání negativ máme jiné.
-> Učitel podává dobře míněnou kritiku, lektor si ji nechává pro sebe.
Viz bod výše.
-> Učitel, když může, mluví, lektor, když může, naslouchá.
A nechává studentův projev na sebe působit.
-> Učitel má tabulky, lektor má rozum a cit.
Naštěstí tabulky nevlastní.
-> Učitel je ovlivňován kolegy, lektor nikoliv.
To by musel hodně chtít, a to on většinou nechce.
-> Učitel svou nesvobodu přenáší na žáky, lektor svou svobodu přenáší na studenty.
Uč se, a nech se učit.
-> Učitel má svá pravidla, lektor je má taky, ale užívá jich s rozvahou.
Ne, vyčerpaní, nevyspalí ani hladoví studenti nemají v hodině co dělat, neboť taková hodina by byla k ničemu a hodiny k ničemu lektor neprovozuje.
-> Učitel chce, aby výmluva nějak 'zněla', lektor chce vědět, co se děje.
A upřednostňuje jádro věci před četnými obaly.
-> Učitel je osobností, lektor je sám sebou.
A má své nálady i nenálady, úsměvy i neúsměvy, radosti i bolesti. Není citově distancovaný ani afektovaný.
-> Učitel je profese a poslání jako bonus, lektor je poslání a jako bonus profese.
Neříká si nesmyslné částky ne proto, že by si nevěřil, ale proto, že nevěří v to, že by mělo učení se jazyka někoho finančně zruinovat nebo být pro mnoho lidí nedostupné.
Je vděčný za každého studenta, který k němu přijde, a věnuje se mu proto, že ho to baví.
Sám se rád něco dozví i přiučí a těší se rozmanité paletě národností, věků, zkušeností i životních postojů svých studentů.